Máme tu novou, pravidelně aktualizovanou sekci s názvem „Pohled do historie“. V ní zde budeme pravidelně každý týden přidávat články o zápasech, výjezdech a všem možném ještě z dob prvoligových. Pro některé pěkné zavzpomínání na staré časy, kdy se jezdilo na prvoligové stadiony a pro ty, kteří v té době nebyli součástí kotle také zajímavý pohled na fandění v nejvyšší soutěži. 

Výjezd do Ďolíčku 2007/2008

Po delší odmlce v této sekci se opět hlásíme a tentokrát to bude opět výjezd ze "sestupové sezóny" 07/08. Výjezd v 11.kole do Prahy na Bohemku byl alespoň co se týče počtu legendární. Při srovnání tehdejší a stávající situace klubu to však tak slavné zase nakonec nebylo. Věříme, že v dnešní době první ligy bychom byli schopní mnohem lepšího počtu a především samotné prezentace. Ovšem asi dosti zbytečné nad tím přemýšlet, první liga je momentálně veliké sci-fi. 

Do Ďolíčku tehdy vyrazil plný autobus a tranzit, což jen z Mostu dělalo přibližně 70 fanoušků. Další minimálně dvě desítky vyrazily po své ose a na montované tribuně ve Vršovicích se tedy "tísnila" odhadem stovka fanoušků Baníku. Plot byl jak je k vidění na fotce ověšen několika vlajkami. Nic dalšího, jako například mávačky, nějaké choreo ani pyro k vidění bohužel neylo. V té době naopak toto bylo hodně daleko naší produkci jako takové. Po celou sezónu nebylo k vidění žádné choreo ani pyrotechnika jak doma, či venku. 

Téměř vyprodaný stadion, včetně narvaného kotle klokanů hnal své borce za důležitými třemi body v tomto utkání dvou týmů, jenž byly již po deseti kolech značně namočeni v dolních patrech tabulky. My samozřejmě neměli šanci přeřvat několikatisícový domácí kotel, snaha se však odepřít určitě nedala a pokud bylo zrovna na pár vteřin ticho, snažili jsme se vždy projevit. Opakování několika jednoduchých pokřiků tedy nechybělo. Dle jednoho krátkého videa z toho zápasu je však vidět, že ani tehdy se do supportu nezapojovali všichni, dokonce ani většina. Mohlo to být dost možná ovlivněno dvěma faktory. Za prvé na tento výjezd vyrazili tehdy všichni, kteří Baníku přáli a fandili spíše jen v duši a především starší osazenstvo se jelo spíše pokochat fotbalem. Za druhé, což možná navazuje i na to kochání Baník zrovna nepředváděl v tomto zápase fotbal, který by dokázal pozvednout tepovou frekvenci většiny z nás. Spíše jsme jen trnuli, kdy přijde trest za pasivitu. Tedy ... o osudu utkání rozhodli tehdy klokani po několika minutách, když se prosadili po rohovém kopu. Potom jsme spíše jen čekali, kdy přijde druhý hřebíček, případně nějaký zvrat v utkání. Ten se nečekaně nekonal a Baník v prvním ze dvou mega důležitých zápasech s Bohemkou padl 1:0. O nějakém vyhecovaném fandění tedy určitě nemohla být řeč :-)

Po zápase je v Ďolíčku vyjma sektoru hostí tedy veselo. Naši hráči přicházejí (ne všichni) poděkovat jak nám, tak skupince tehdy žákovského týmu Baníku, který seděl na tribuně vedle našeho kotle a několikrát se dokonce během zápasu nestyděl zařvat "Baník". Pořadatelská služba tehdy také nedělala problémy, jelikož z naší strany nebyla žádná snaha například po zápase své emoce dávat jakkoliv najevo. Skupina těžkooděnců nás doprovází k autobusu a my opouštíme hlavní město. Pokřik "Zapalte Prahu, začněte od Vršovic" mi tehdy velice utkvěl v paměti při přijíždění matičky Prahy při návratu domů.

Výjezd do Olomouce 2007/2008

Jako první jsem vybral výjezd na Hanou, kam náš Baník zajížděl ve 4.kole podzimní části 2007. Velice zajímavý a nervově vypjatý zápas nakonec skončil remízou 2:2. Na zápas vyrážíme v počtu sedmi lidí dvěmi auty. Obsazení je následující, s Liborem jedu já (Denis) a Heppi (již nechodí na fotbal), druhé auto řídí Lamas, se kterým jede jeho tatínek (nyní fandící bohužel už pouze shora), Fabi a Weslo. Poslední dva už na Baník také zcela zanevřeli, přestože s ním procestovali takřka celou republiky v dobách první ligy.

Byl srpen, tudíž i ten den panovalo veliké horko. Zápas se hraje od sedmi večer, my vyrážíme hodinu po poledni, pokud mě paměť nešálí. Cesta utíká autem velice rychle a zhruba hodinu před zápasem nacházíme uprostřed Olomouce krásný Andrův stadion. Jdeme si vyzvedout lístky, které máme zajištěné od hráčů a míříme k našemu sektoru. Po vyvěšení několika vlajek do sektoru ještě přichází jeden fanoušek. Zcela sám autem přijel Baník podpořit i Zdeněk „dorák“, kterého určitě všichni z ligových dob znají. Tudíž je nás v sektoru osm a zápas začíná.

Domácí Sigma od úvodu dává baníkovcům jasně najevo, jakým směrem se bude zápas vyvíjet. Jedna šance za druhou a gólman Acevski se mohl jen ohlížet. V 16. minutě ve vápně upadl Hubník a kapitán Randa trefil pouze tyč ! My na tribuně se statečně snažíme fandit, resp. opakovat 3-4 pokřiky, jak tomu bylo v kotli v první lize. Domácí fanoušci, mající kotel ještě na konci tribuny nám však příliš šancí nedávají. Zhruba 150 hlav je výborně slyšet pod zastřešenou tribunou, přestože repertoár pořiků a chorálů Sigmy byl také značně omezený – Sigma, Sigma, Sigma. Bohužel toto na Hané vydrželo dodnes. Před koncem poločasu už to domácím vychází. De Rossi hlavou překonává Acevskiho a když už to vypadlo, že přečkáme veliký tlak domácích, ve 44. minutě jde Sigma do vedení.

O poločasovou přestávku domácí pořadatele upozorňujeme, že bychom se cítili o dost více v bezpečí, pokud by branka nahoře v sektoru, rozdělující zbytek tribuny od sektoru hostů, byla zamčená. Je nám vyhověno, nakonec řekněme díky bohu, jelikož být otevřená i ve druhém poločase, tento článek nejspíš nepíši a mám pomníček u olomouckého stadionu. Proč ?

Jako tomu bývalo zvykem, při nepříznivém skóre fandění šlo prakticky do kytek, ani v Olomouci tomu nebylo jinak. Všichni jsme si sedli a pozorovali naše trápení na hřišti. To však zcela změnila ojedinělá akce, možná i první šance Baníku v zápase. Makedonský snajpr Goce Toleski si našel ve vápně místo a lehkou tečí vyrovnal – 1:1 ! Šok pro všechny. Domácí fanoušci i hráči znařně opaření, náš hlouček naopak opět na nohou a řvoucí „Baník, Bank, Baník!!!“ A neskutečné se stalo deset minut před koncem zápasu skutečností. Mendyho centr opět usměrnil za záda Drobizse Goce Toleski a Baník vedl – 1:2 ! Následuje euforie hrsty fanoušků v hostujícím sektoru, kteří nemůžou uvěřit vlastním očím. Od 80. minuty se spíše nehraje, než hraje. Naši hráči neustále polehávají na hřišti, na což domácí fanoušci reagují zasypáváním hrací plochy vším možným a první skupiny hrdinů stojící za plotem hostujícícho sektoru s výhružnými gesty a řečmi. My však zbytečně neprovokujeme, chceme totiž v pohodě dojít po zápase k autu a také ve zdraví odjet. Domácí si vytvářejí platonický tlak, který však minutu před koncem řádné hrací doby přerušuje hromové „RUKA!!!“, snad řvoucího celého stadionu. Láďa Jamrich byl ve vápně nastřelen do ruky a rozhodčí neváhal – další penalta ! Obrovské zklamání a několik vteřin naděje, že jí Acevski vytáhne, bohužel. Přestože si na míč sáhl, Bajer poslal míč přesně k tyči a vyrovnává na konečných 2:2. Po tragické první půli bychom za bod děkovali bohu, s hvizdem sudího Příhody však převládá zklamání. Minuta, možná dvě chyběly od zisku tří bodů ze hřiště soupeře. Celý tým pochopitelně přichází ke kotli poděkovat naší skupince nejvěrnějších za podporu. Balíme vlajky, bereme buben a před sektorem ujímá skupina PČR, kteří nás dovádí k autům. Do těch ihned nasedáme a míříme něco po deváté večerní směr Most.

Zhruba do Brna řešíme zápas, fandění a emoce, které utkání doprovázely, za Brnem alespoň já zavírám oči a jelikož jsem měl zadní sedačky pouze pro sebe, ponořil jsem se do říše snů. A tak skončil náš první výjezd v sezóně, jelikož druhé kolo v Ostravě nebyl bohužel nikdo.